Příběhy, které si účastníci často vybaví jako první
Situace popsané níže jsou zobecněné a slouží jako ilustrace opakujících se vzorců, nikoli jako popis konkrétních osob.
-
Schůzka, která nikdy nekončí včas
Porada naplánovaná na hodinu se pravidelně protahuje na dvě. Zbývající úkoly z dopoledne se pak přesouvají na pozdní odpoledne a nakonec na večer. Po čase se z výjimky stává zvyk, na který si tělo i mysl přizpůsobí očekávání.
-
Poslední e-mail po večeři
Notebook se zavře, ale telefon zůstává na dosah kvůli jedné poslední zprávě. Ta jedna zpráva se často změní v půl hodiny psaní odpovědí. Hranice mezi pracovním a osobním časem se tím postupně rozmazává.
-
Týden bez skutečné pauzy
Kalendář je od pondělí do pátku zaplněný bez volné chvíle na zamyšlení. Víkend pak neslouží k odpočinku, ale k dohnání toho, na co v týdnu nezbyl čas. Cyklus se opakuje týden co týden.
-
Nová role bez jasných hranic
Po povýšení přibylo odpovědnosti, ale nikdo přesně nevymezil, co do role patří a co ne. Výsledkem bývá tendence brát na sebe víc, než je nutné, jen aby role "seděla".
-
Firma, která nikdy nespí
Menší firma s malým týmem vyžaduje neustálou pozornost majitele. Zavřít provozovnu nebo vypnout notebook v šest večer se pak zdá jako riziko, i když objektivně nic akutního nehrozí.
Popis situace je jen začátek rozhovoru
V kurzu se konkrétní situace nepoužívají k hodnocení, ale jako výchozí bod pro otázky typu: co přesně tomu předcházelo, kdo v tu chvíli co očekával, a co by se dalo v podobné situaci udělat jinak.
Musím svou situaci sdílet ve skupině?
Ne, sdílení je vždy dobrovolné. Řada účastníků preferuje individuální konzultace právě z tohoto důvodu.
Poznáváte se v některé z těchto situací?
Popište ji v úvodním rozhovoru a společně se podíváme, co se za ní skrývá.
Domluvit rozhovor